Následným postižením bankovního účtu exekucí podle exekutora a soudců nedošlo k postihu důchodu (z něhož musí zůstat nezabavitelné minimum na živobytí), ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu u peněžního ústavu (kdy lze povinnému dlužníkovi zabavit všechno, co na účtu je, pouze kromě částky dvojnásobku životního minima jednotlivce).

Exekutor a soudci nebyli schopni systematického výkladu exekučních předpisů, neviděli za paragrafy člověka, který musí z něčeho žít, ani nerespektovali judikát Nejvyššího správního soudu, který dvojí exekuci na tutéž sociální dávku již dříve zakázal. Musel tedy zasáhnout až Ústavní soud, který konstatoval, že takový postup při vymáhání dluhů porušuje ústavně zaručená práva člověka.

Důchodců v exekuci přibývá

ČSSZ eviduje mnoho exekucí včetně insolvencí na vyplácené důchody. Téměř 80 000 českých důchodců má důchod obstaven. Jejich počet každým rokem stoupá. Na srážkách z důchodů ČSSZ každoročně vyplatí věřitelům téměř 2 miliardy korun.

Zdroj: ČSSZ

Z důchodu a dalších sociálních dávek jako ze mzdy zaměstnance

Exekuce z důchodu se provádí podle stejných pravidel jako exekuce srážkami ze mzdy. Pravidla o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově.

Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou:

• náhrada mzdy nebo platu,
• nemocenské,
• peněžitá pomoc v mateřství,
• důchody,
• stipendia,
• podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
• odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání,
• peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním,
• náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti,
• dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,
• výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků bezpečnostních sborů,
• příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální a příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich.

Důchodci tak musí zůstat nezabavitelné minimum podobně jako zaměstnanci, kterému je sráženo ze mzdy, platu nebo odměny. I tomu největšímu dlužníkovi, na kterého je uvalena i několikerá exekuce srážkami ze mzdy, musí zůstat alespoň nezabavitelné minimum.

Pokud výše důchodu nepřekračuje nezabavitelnou částku (důchod nedosahuje tzv. zabavitelné výše), nemůže ČSSZ exekuční srážku zařídit a oprávnění věřitelé nemohou být uspokojováni. Více v článku: Při exekuci ze mzdy v roce 2016 zůstane dlužníkům víc peněz

I když vám není co strhnout, exekuce nezaniká

Roste ale také počet případů, kdy srážky kvůli nízké výši důchodu nemohou být prováděny právě proto, že důchod nedosahuje ani výše nezabavitelného minima. V takových případech eviduje ČSSZ jen tzv. exekuční titul (např. rozsudek soudu) na důchod. To však neznamená, že dluh zanikl. Pokud ho důchodce neuhradí jiným způsobem, ČSSZ výkon rozhodnutí stále eviduje. V okamžiku, kdy se dlužníkovi důchod zvýší nebo se u něj změní např. počet vyživovaných osob, ČSSZ je povinna srážku zařídit. Exekuční srážky ČSSZ provádí ze všech druhů důchodů, tedy ze starobních, invalidních i pozůstalostních.

Roste také počet lidí, kteří do důchodu vstupují s exekucí či s několika exekucemi. Těm před odchodem do důchodu srážky ze mzdy prováděl jejich zaměstnavatel, povinnost tedy převzala ČSSZ z titulu plátce důchodu. Srážky z důchodu může ČSSZ ukončit až po splacení dluhu včetně úroků a nákladů řízení (tzv. příslušenství), popř. na základě rozhodnutí orgánu, který o exekuci rozhodl.

Dlužník je o srážkách informován písemně

Informaci o zahájení exekučních či insolvenčních srážek a jejich výši ČSSZ vždy zasílá písemně. V oznámení je uvedeno číslo jednací exekuce a vydávající orgán. Písemnou informaci zasílá ČSSZ také v případě, že z důvodu nezabavitelné výše důchodu exekuční srážku provádět nemůže. Domnívá-li se občan, že jeho exekuce je neoprávněná, musí se obrátit na instituci, která výkon rozhodnutí nařídila, nikoliv na ČSSZ – ta o exekuci nerozhoduje, pouze ji musí ze zákona vykonat. ČSSZ je povinna provádět srážky na základě doručeného exekučního titulu, přesněji řečeno na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudem, na základě exekučního příkazu vydaného ve správním řízení, exekučního příkazu soudního exekutora, na základě konkurzního nebo insolvenčního řízení.

Případ dvakrát exekucí postiženého důchodu

Jistý pan E. M. nevyplatil směnku na 1 000 080 Kč, před soudem nedokázal uvést relevantní námitky proti nároku věřitele na vyplacení směnky, takže soud rozhodl, že dluh musí zaplatit. To neudělal, tudíž je po něm dlužná částka včetně příslušenství (odměny 3336 Kč, nákladů soudního řízení 111 249,50 Kč a nákladů exekuce, např. odměny pro exekutora) vymáhána v exekuci. Čtěte také: Kauci po vás zaměstnavatel chtít nemůže, směnku ano

Protože je starobním důchodcem, exekučním příkazem soudního exekutora byl postižen jeho důchod.

Jiným typem exekuce mu sebrali i nezabavitelnou částku

Důchodce tedy každý měsíc dostal nezabavitelnou část důchodu na účet. Jenže následně vydal soudní exekutor další exekuční příkaz, postihující pohledávku z účtu povinného s tím, že zákaz nakládání s peněžními prostředky se nevztahuje na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima. Z účtu důchodce tak byla postižena (sražena) částka 4 × 10 854 Kč, celkem 43 416 Kč. Povinný důchodce se bránil a podal soudnímu exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce, co do částky 43 416 Kč, která mu byla zabavena v rámci exekuce formou přikázání pohledávky z účtu povinného. Uvedená částka představovala zbylou část starobního důchodu, který je již postižen exekučními srážkami na pohledávku vymáhanou v této exekuci, a šlo o součet částek za specifikovaná období od 8. 3. 2012 do 8. 6. 2015.

V návrhu povinný důchodce logicky namítal, že došlo k obcházení zákona, pokud tzv. nezabavitelné minimum, které mu má být zachováno po provedení srážek z důchodu, je následně zabaveno v rámci jiného způsobu exekuce – přikázáním pohledávky z účtu povinného. Povinný proto žádal o vrácení částky 43 416 Kč jako částky zabavené v rozporu se zákonem. Oprávněný s návrhem povinného nesouhlasil a soudní exekutor tak návrh povinného postoupil exekučnímu soudu k rozhodnutí, jenže ten návrh povinného důchodce zamítl. Exekuční soud neshledal opodstatněnost postupu podle ust. § 55 odst. 4 exekučního řádu, dle něhož může soud zastavit exekuci, a to i bez návrhu. Povinný neuvedl žádné skutečnosti, se kterými zákon spojuje zastavení exekuce a které jsou vyjmenovány v ust. § 268 odst. 1 OS ř.

Poznámka autora článku: Vůbec nevadí, že povinný výslovně neuvedl nic ve smyslu ust. § 268 odst. 1. OS ř. Ust. § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. totiž normuje, že výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je výkon rozhodnutí nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Soudy neměly z úřední povinnosti exekuci vůbec připustit. Nezohlednily v tomto směru ani judikaturu Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud totiž výslovně připouští nevykonatelnost rozhodnutí též proto, že by výkon rozhodnutí znamenal popření základních principů právního státu. Na to posléze upozornil Ústavní soud a připomněl to soudcům obecných soudů v dalším nedávném rozhodnutí, týkajícím se dalšího křiklavého případu, a to v nálezu spis. zn. spis. zn. II. ÚS 2230/16, ze dne 1. 11. 2016. Soudy připustily exekuci vůči těžce postiženému invalidovi, který je držitelem průkazu ZTP-P, který ho opravňuje k jízdě veřejnou dopravou zdarma, za několik pokut za jízdu na černo, tedy za dluh, který mu vůbec z logiky věci nemohl vzniknout. Případ a poučení z něj, kdy Ústavní soud určil nová jasná pravidla pro zastavování exekucí i pro případ pozdní obrany povinných, přiblížíme jindy.

Podle exekučního soudu prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se stávají tzv. vkladovou pohledávkou, tedy zakládají právní vztah mezi dlužníkem a bankou. Pokud je bankovní účet postižen exekucí, nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu, k obcházení zákona tudíž nedochází. S ohledem na výši vymáhané pohledávky je zřejmé, že pohledávka nemůže být celá uspokojena pouze srážkami z důchodu povinného a je třeba zvolit i další způsoby provedení exekuce. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Povinný důchodce si podal ústavní stížnost.

Příklad, jak to mohlo probíhat

Nepřekvapí, že oprávněný věřitel v daném případě s návrhem povinného dlužníka na zastavení druhé exekuce nesouhlasil. Ze zpřístupněného rozhodnutí Ústavního soudu není patrna ani výše důchodu povinného, ani jeho rodinné poměry, ani povaha směnkou zajištěné pohledávky. Kdyby pán žil sám, byl vdovec, směnkou zajištěná pohledávka nebyla přednostní, což lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, kolik by činilo jeho nezabavitelné minimum? V r. 2012 činila nezabavitelná částka na povinného 5841,33 Kč čili po zaokrouhlení 5842 Kč. Jestliže pohledávka byla nepřednostní, pak důchodci náležely i 2/3 z částky výpočtové základny 8762 Kč, tedy 2 × 2920 Kč čili 5840 Kč. Také mu patřily 2 Kč zbytku důchodu.

Celkem tedy muselo důchodci zůstat 5842 + 5840 Kč + 2 Kč = 11 844 Kč. Na věřitele by připadlo každý měsíc jen 2920 Kč. (To vše za předpokladu, že by pánův důchod činil právě tolik, kolik činila v r. 2012 nezabavitelná částka na povinného a výpočtová základna, tedy dohromady 14 604 Kč.) Více než milionový dluh by tedy byl splácen hodně dlouho. Jenže důchodcovo nezabavitelné minimum činilo 10 854 Kč, takže jeho důchod byl nižší. Na splátku dluhu tedy připadlo ještě méně.

Argumentace povinného důchodce, kterého obecní soudci odbyli

Stěžovatel má za to, že exekučně zabavené prostředky v celkové výši 43 416 Kč mu byly zabaveny v rozporu se zákonem. Právní názor odvolacího soudu, že prostředky zaslané na účet jako nezabavitelná část důchodu se okamžikem jejich připsání na účet stěžovatele u peněžního ústavu staly běžnou vkladovou pohledávkou vůči bance, považuje za přepjatý formalismus, nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky v ust. § 278 v kombinaci s ust. § 299 odst. 1 OS ř. Stěžovatel také poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č. j. 2 Afs 80/2011, jehož závěry považoval za aplikovatelné i v jeho věci (k závěrům NSS dále).

Odvolací soud, který byl vyzván Ústavním soudem k vyjádření, uvedl, že exekutor postihl pohledávku na účtu povinného u peněžního ústavu v souladu s exekučním řádem, zohlednil dvojnásobek životního minima. Odvolací soud tvrdí, že u finančních prostředků na účtu již nelze rozlišovat, z jakého zdroje pocházejí.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost opodstatněnou, zcela jí vyhověl a zrušil svým nálezem spis. zn. IV. ÚS 121/16, ze dne 20. 10. 2016, rozhodnutí exekučního (prvostupňového) soudu i odvolacího soudu.

Podle názoru exekučního soudu, sdíleného i soudem odvolacím, prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se staly tzv. vkladovou pohledávkou. Postižením bankovního účtu exekucí proto nedošlo k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu. K zásahu do ústavou zaručeného základního práva na ochranu majetku prý tudíž nedošlo.

Ústavní soud ale je toho názoru, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu podle ust. § 303 OS ř. je zásahem do základního ústavního práva povinného vlastnit majetek, resp. svůj majetek pokojně užívat. Zásah do práva na pokojné užívání majetku může být ospravedlněn, prokáže-li se, že byl proveden ve „veřejném zájmu“ a „za podmínek, které stanoví zákon“. Kromě toho každé zasahování musí splňovat i kritérium přiměřenosti, což vyžaduje posoudit, zda zásah zajišťoval „spravedlivou rovnováhu“ mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce, přičemž požadovaná rovnováha nebude dána, pokud dotčená osoba nese zvláštní a nadměrné břemeno.

Ústavní a Nejvyšší soud: zákon musí chránit i důchod

Nejvyšší správní soud ve svém (stěžovatelem  zmíněném) rozsudku ze dne 3. 4. 2012 spis. zn. 2 Afs 80/2011–60, vydaném v analogické věci týkající se daňové exekuce postižením částek na účtu žalobce sestávajících (nikoliv však výlučně) z dávek důchodového zabezpečení, zasílaných na jeho účet ČSSZ a snížených na vypočtené životní minimum, vyjádřil v bodu 16 názor, že v případě exekuce přikázáním pohledávky z účtu má být přiměřeně přihlédnuto k významným okolnostem na straně povinné fyzické osoby, a to analogicky jako v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.

Mezi podstatou a smyslem mzdy a důchodu z hlediska významu pro jejich adresáty (poživatele) neexistuje zásadní rozdíl. Jedná se o příjem, sloužící k úhradě životních potřeb příjemce, případně jeho blízkých. Jestliže proto existuje důvod chránit nepřiměřený zásah do příjmu ve formě mzdy, musí logicky existovat přinejmenším stejný důvod chránit příjem ve formě důchodu. Z toho vyplývá odpověď na zásadní otázku v tom smyslu, že dávky důchodového zabezpečení představují také pro vedení exekuce podle ust. § 303 a násl. OS ř. (tj. přikázáním pohledávky) příjem chráněný v obdobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.

Ústavní soud považuje závěry Nejvyššího správního soudu, plynoucí z jeho rozsudku ze dne 3. 4. 2012 spis. zn. 2 Afs 80/2011–60 a týkající se účelu a ochrany peněžních částek vyplacených plátcem důchodu jako nezabavitelná část důchodu, za ústavně konformní a plně aplikovatelné i na předmětný případ ústavní stížnostní důchodce napadených rozhodnutí obecných soudů.

Soudci za paragrafy neviděli člověka, který potřebuje z něčeho žít

Na exekucí postižený účet stěžovatele docházely výlučně dávky důchodového zabezpečení krácené do výše nezabavitelné části důchodu. Šlo tudíž o příjem sloužící k úhradě životních potřeb stěžovatele, případně jeho blízkých. Proto Ústavní soud zopakoval, že dávky důchodového zabezpečení představují také pro vedení exekuce podle ust. § 303 a násl. OS ř. (přikázáním pohledávky) příjem chráněný v obdobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Názor soudů, podle nichž prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu jako nezabavitelná část důchodu ztratily svoji povahu tím, že se staly tzv. vkladovou pohledávkou a že jejich exekučním postihem nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu, lze tudíž označit za přepjatý formalismus nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky dle ust. § 278 a § 299 odst. 1 OS ř.

Použitá literatura k údajům o počtu exekucí a postupu ČSSZ viz web ČSSZ.